Proč je to boží?
Terapohádky nejsou jen roztomilé příběhy na dobrou noc. Jsou to malí pomocníci, co umí otevřít velké rozhovory. Díky nim může být řeč o strachu z odloučení, smutku z rozvodu nebo třeba o tom, proč je v pořádku cítit vztek – a to všechno bez moralizování nebo zbytečného dramatizování. Děti si v nich najdou pochopení, rodiče zase konkrétní tipy, jak se o emocích bavit. A to nejlepší? Jsou laskavé, jednoduché a fungují. Ověřeno dětmi i dospěláky.
V čem jsme úplně první?
- Ke každé pohádce přidáváme „návod k použití“ – žádné složité manuály, ale jasně a lidsky vysvětleno, co příběh řeší, na co se dětí můžete zeptat a jak s nimi pokračovat dál. Plus k tomu tvořivé listy, omalovánky, nebo malé aktivity, které pomáhají prohloubit téma.
- Naše příběhy jsou jako teplá deka – pohladí, zahřejí, a zároveň jemně ukážou, co se s námi děje uvnitř. Dětem dodávají pocit jistoty, že jejich emoce nejsou problém. A rodičům dávají konkrétní slova, jak se o těch emocích bavit bez tlaku.
Umíme složité věci říct jednoduše – žádné velké psychologizování, žádné strašení. Jen klidný jazyk, který je srozumitelný a citlivý. Protože když se o těžkých věcech mluví normálně, ztrácí svou děsivost.
Naše vize
Chceme, aby v každé rodině i školce bylo místo, kde je v pořádku bát se, ptát se a dělat chyby. Aby děti věděly, že v tom nejsou samy. A rodiče měli jednoduché nástroje, jak být oporou, když je potřeba. Protože v porodnici nám nedali manuál jako v Ikea. A někdy by se takový návod vážně hodně hodil.
Statistická data k emocím, duševnímu zdraví
a vývoji dětí
10-20%
dětí a dospívajících ve světě trpí duševními obtížemi.
6,5%
Klinická úzkost postihuje 6,5 % dětí (asi 140 000 v ČR do 18 let).
20 %
duševních potíží u dospívajících tvoří problémy s hněvem a agresivitou.
→ Potvrzuje, že práce s emocemi není okrajová, ale klíčová.
do 14 let
Polovina duševních onemocnění začíná už do 14 let.
→ Prevence má smysl už v předškolním a mladším školním věku.
40-50%
Poruchy spánku má až 40–50 % dětí někdy během dětství.
→ Pohádky na usínání nejsou zbytečný rituál, ale často reálná pomoc.
10–25 %
dětí mívá psychosomatické obtíže (opakované bolesti hlavy, břicha, nevolnosti apod. bez jasné fyzické příčiny) způsobené psychickou zátěží
Další zajímavé zdroje
Prevalence úzkosti a deprese
Podle celostátního screeningu v ČR vykazuje až 40 % žáků 9. tříd známky středně těžké až těžké deprese a 30 % známky úzkosti – v průměrné třídě 20 žáků by ~8 dětí jevilo vážné depresivní příznaky a ~6 příznaky úzkosti.Dívky jsou přitom postiženy více než dvakrát častěji než chlapci. Také odhadem 6,5 % dětí a dospívajících trpí klinickou úzkostnou poruchou globálně, což v ČR představuje asi 140 tisíc jedinců do 18 let.
Vztek a agresivita
Problémy s hněvem se často projevují jako poruchy chování. Tyto poruchy chování (zahrnující agresivitu, impulzivitu apod.) představují zhruba 20 % všech duševních poruch u dospívajících. To signalizuje, že významná část dětí bojuje se zvládáním vzteku a agresivních emocí.
Schopnost regulace emocí
U menších dětí se schopnost sebeovládání teprve vyvíjí. (Například starší studie zjistila, že až 1 ze 4 předškoláků z rodin s nízkým příjmem měl vážné problémy s emoční regulací.) Nedostatečně rozvinutá emoční regulace v dětství pak souvisí s pozdějšími úzkostmi, výbuchy vzteku či obtížemi v chování.
Psychologický význam pohádek
Klasický dětský psycholog Bruno Bettelheim zdůraznil, že pohádky jsou nezbytné pro duševní vývoj dítěte – mají hluboký psychologický vliv a pomáhají dítěti zpracovat vnitřní konflikty a obavy přijatelnou formou(zdroj:is.slu.cz). Pohádky předávají “lidskou zkušenost” srozumitelně dětské duši a umožňují rodičům mluvit s dětmi i o obtížných tématech nepřímo, nezraňujícím způsobem(Zdroj:dspace.cuni.cz.) Vypravěč (rodič) je přitom nedílnou součástí zážitku – osobní vyprávění s citem pro dítě umocňuje pozitivní efekt pohádky(Zdroj: dspace.cuni.cz.)
Emoce, empatie a hodnoty v pohádkách
Pohádky dětem poskytují bezpečný prostor pro porozumění emocím a rozvoj empatie. Dítě při poslouchání cítí s hrdinou – bojí se, když má strach on, raduje se z jeho úspěchu. Příběh zároveň validuje dětské pocity (zlé postavy jsou potrestány, dobré odměněny), děti tak získávají potvrzení svého morálního cítění. Pohádka umožňuje bezpečně prožít i bouřlivé emoce (nebo je pozorovat u hrdiny) s jistotou, že vše dobře dopadne – příběh vyvede dítě z napětí zpět do klidu. Tím se děti učí zvládat strach, smutek či vztek nepřímo skrze postavy. Pohádky tedy výrazně přispívají k emoční inteligenci dítěte a schopnosti vcítit se do druhých (dspace.cuni.cz).
Formování postojů a hodnot
Příběhy mají sílu ovlivňovat i dětské myšlení o světě. Například experiment Block et al. (2022) s 336 dětmi (6–11 let) ukázal, že už jedno přečtení krátké povídky se stereotypním nebo nestereotypním obsahem ovlivnilo podvědomé postoje dětí k rolím mužů a žen. Děti, kterým byl čten stereotypní příběh (o dívce „špatné v matematice“), pak silněji spojovaly „matematika = kluci“, zatímco děti po příběhu bořícím stereotyp tuto asociaci oslabily (perpetuum.cz). I krátká pohádka tedy může ovlivnit dětské postoje a stereotypy – často aniž by si to dítě uvědomilo (perpetuum.cz).
Podobně studie Jessiky Bradford (2020) zjistila, že předškoláci automaticky přejímali tradiční genderové role z pohádek (silný hrdina vs. pasivní princezna), ale cílenou prací s příběhem (diskuse, dramatizace, reflexe) bylo možné jejich vnímání změnit – děti se přestaly „bát“ netypických rolí a začaly přijímat třeba i silné hrdinky nebo pečující hrdiny-muže (perpetuum.cz). To dokládá, že způsob, jakým jsou pohádky dětem prezentovány a rozebírány, může formovat jejich hodnoty a pohled na svět.
Podpora fantazie a tvořivosti
Hry a příběhy s fantazijními prvky výrazně rozvíjejí dětskou představivost. Odborník Jack Zipes poukázal, že moderní pohádky často záměrně boří konvence – například princezny, které se zachrání samy – a tím učí děti kriticky nahlížet na zažité normy (perpetuum.cz). Glen Saxby (2022) zase potvrzuje vzdělávací potenciál i tradičních pohádek, pokud jsou využity kreativně. Například při čtení „Lociky“ navrhuje učitel dětem otázku: „Mohla by si Locika sestrojit z vlastních vlasů lanovku, aby unikla z věže?“ – taková úvaha nad pohádkovou situací rozvíjí kreativitu, logické myšlení i technickou představivost dětí (perpetuum.cz). Děti se učí vnímat příběh i jako podnět k objevování (fyzikálních zákonů, principů řešení problémů apod.). Fantazie v příbězích tedy není jen únikem od reality, ale může podnítit kreativní myšlení a zvídavost dětí i v reálném světě.
Terapohádky nejsou jen o příběhu, jsou to malé tréninky životních dovedností – jak pro děti, tak pro dospělé.
Jaké dovednosti Terapohádky rozvíjejí?
Na našem Instagramu je víc inspirace než v dětském pokojíčku! Přidejte se, ať vám žádná pohádka neuteče.
