Dětská fantazie umí ze všeho udělat dobrodružství – i z obyčejné cesty domů. Co když za plotem číhá nebezpečí? A jak si poradit se strachem, který možná vůbec není skutečný? Příběh o tom, jak nám tělo a dech mohou pomoci zvládnout obavy a objevit, že „nic není, jak se zdá“.
Tonda a Šimon se po fotbalovém zápase vydají domů a zažijí pořádné dobrodružství – ze zdánlivě nebezpečné postavy za plotem mají strach, mysl jim maluje hrůzostrašné scénáře. Díky společnému „letištnímu skenu“ těla, který naučil Šimona jeho rodič, se Tonda učí vnímat, kde v těle cítí napětí, a jak mu pomáhá klidný dotek, dech a laskavý kontakt s kamarádem i zvířetem. Nakonec zjistí, že za plotem nestojí žádné nebezpečí – a že naše mysl si často domýšlí věci, které nejsou skutečné.
Dětská fantazie je úžasná, ale může být i zdrojem strachu. Děti často vnímají nové situace nebo neznámé osoby intenzivněji než dospělí, jejich tělo reaguje napětím, zrychleným dechem nebo „staženým bříškem“. Pohádka ukazuje, že strach není ostuda – že se s ním dá pracovat a že někdy pomůže jednoduché techniky vnímání těla a společné dýchání.
Možná se někdy divíte, proč si vaše dítě v běžných situacích vymyslí příběhy plné nebezpečí – a proč ho obyčejná cesta kolem plotu promění v malé drama. Dětská fantazie totiž není jen zdroj radosti, ale i obav: mozek dítěte funguje trochu jako detektivka, kde každý neznámý stín za plotem může být potenciální padouch.
Tahle pohádka vám ukáže, že dětský strach je naprosto normální a má v životě své místo. Děti zatím neumějí úplně oddělovat realitu od představ a nové nebo neznámé situace často automaticky vyhodnocují jako „nebezpečné“. Jejich tělo na to reaguje napětím, zrychleným dechem, někdy i staženým bříškem nebo nechutí k jídlu – a v tu chvíli nepomůže, když jim řekneme „to nic není“. Naopak: přijmout jejich strach, zkusit spolu vnímat tělo („letištní sken“), zpomalit dech a nabídnout bezpečný dotek nebo kontakt (klidně s kocourem), je to nejlepší, co můžete udělat.
Tato pohádka dětem i rodičům nabízí techniku, jak se se strachem nenápadně skamarádit: místo bojování s „bubáky“ si všimnout, kde je napětí v těle, pomoci dítěti dýchat, být chvíli spolu a pak společně zjistit, že často se za plotem skrývá úplně jiný – a mnohem méně děsivý – příběh.
Zkuste tuto techniku zařadit do běžných dnů, nejen když je „malér“. Vaše dítě se tak naučí, že strach je jen pocit, který přichází a odchází, a že s trochou času, klidu a fantazie může být svět bezpečnější místo – nejen pro něj, ale i pro vás.
Pohádka „Nic není, jak se zdá“ je vhodná zejména pro děti ve věku 5 až 9 let.
Skvěle funguje pro předškoláky i mladší školáky, kteří mají bujnou fantazii, sklony k obavám nebo jsou citlivější na nové a neznámé situace. Užitečná je ale i pro starší děti, které potřebují techniky na zvládání strachu, tělesného napětí nebo „bubáků v hlavě“.
Učí vnímat tělo a emoce: Jednoduchým „letištním skenem“ se dítě naučí rozpoznat, kde v těle cítí napětí a jak mu může pomoci dech, dotek nebo přítomnost blízkého.
Představuje konkrétní techniku zklidnění: Místo „neboj se“ dostává dítě návod, jak s pomocí dechu a všímavosti zvládnout strach, když se objeví.
Podporuje vztah ke zvířatům a přírodě: Kontakt s domácím mazlíčkem nebo přírodou může být pro dítě zdrojem klidu a bezpečí.
Otevírá prostor k rozhovoru: Pohádka motivuje dítě i rodiče, aby si povídali o svých pocitech a sdíleli, co jim pomáhá, když se bojí.
Pohádky, které pomáhají dětem
(i rodičům) zvládat velké emoce,
malé starosti a najít klid v každodenním životě.
Protože i obyčejný příběh dokáže udělat z večera bezpečný přístav.
